Lea Holmes a Niky Watson - díl 5.

11. října 2016 v 18:26 | Lea |  Lea Holmes a Niky Watson (Lea)
"It's okay, Sam. I'm here, I'm here. I'm not gonna leave you."
Kdo taky brečel tak, jako já? :,(


"Co budeme dělat?" vyšilovala Lea.
"Já nevím. Ptáš se mě už potřetí!" Zaskřípala unaveně zuby Niky a opřela se o bradu. Tohle místo bylo tak temné a prázdné, člověk se o sebe bál. Byly opřené zády o sebe, pozorně sledovaly okolí, které ale zůstávalo nehybné.
Muselo už uplynout mnoho času, protože strach vyměnila únava.
"Chrrr... uh... Leo?" Zatřepala hlavou Niky v pokusu o probuzení. Její kolegyně byla opřená o kolena, stále rozsvícená baterka jí vypadla z ruky a spadla na zem. Už s ní chtěla zatřepat, přeci jen - zůstávat vzhůru sama bylo velmi nebezpečné - ale vyrušil ji podivný zvuk.
Popadla baterku do ruky, měla pocit, že uslyšela kroky. Za ty hodiny co to mohl být jen paranoidní pocit, ale chtěla to prozkoumat. To, že nevěděla, ji tížilo ještě víc. Postavila se ke dveřím, volnou ruku v pěst.
"Haló?" zamumlala nesměle a odvážila se kleknout a podívat pod škvíru dveří. Do nosu ji uhodil štiplavý zápach. Promnula si oči, které jí v tu ránu zrudly.
"Leo?" Podařilo se jí ještě vyhrknout, ale poté upadla do sítí spánku.
Bylo ráno. Určitě muselo být, slunce už bylo přímo oslepující. Zamrkala do světla a opět oči zavřela. Rukou si je chtěla promnout, ale něco ji drželo.
"Ne!" Vylekaně sebou trhla, ale to s ní nehlo ani o kousek. Rozkoukala se, do očí jí svítilo prudké světlo a místnost byla bez oken. V rohu byla u židle přivázaná Lea a hlavu měla opřenou o opěradlo. Spala.
"Nemůžu vás pustit dál, to prostě nepřichází v úvahu." Mumlal kdosi v zástěře a přicházel z kuchyně. Na tváři se jí zračil podlý úsměv, ale jinak byla chladná.
"Kdo to je?" Zeptala se Niky napůl rozespale a poslouchala cvakot podpatků. Příliš povědomých.
"Už od začátku, nikdo na mě nikdy nepřišel. Jako stín, jako kočka na lovu. Neviděná, jak bych mohla být podezdřelá? Tupá jak poleno." Její proslov zněl docela zajímavě. "Ale pak... netušila jsem, že můj přítel by mohl být tak stupidní a povolat detektivy, takže jsem se vás nemusela obávat. Moje kamera ale zaznamenala, jak nebezpečně jste se dostali na stopu."
"To kotě!" procitla rázem Lea, div se nepraštila do týla.
"Ano, ano, to kotě je napůl kamera. Má velmi kvalitní záběry!" Možná by se začala i rozplývat, ale při pohledu na Niky znechuceně ohrnula ret a výraz v tváři jí ztvrdl.
"No, a potřebuji se zbavit svědků." Niky si vybavila sen, který se jí zdál předevčírem, sevřelo se jí hrdlo, jen co si na něj vzpomněla. Ne, to nemůže být pravda, ne, to nemůže být...
Lea také zbledla, takže už byla bělejší než jakýkoliv duch.
"Co-cože chcete udělat?" Zakoktala se vyděšeně.
"Většinou se musí svědkové zabít." Pozvdechla si blondýna utrápeně a navíjela si na prst svoje vlasy. "Je mi to tak líto."
"Možná, že kdyby jste nás nechytala, ani bychom vás nenašly. Zůstala by jste skrytá navěky."
"Blbost. Nacházely jste se moc blízko." Dobrá, ukecat se nedala. ale začínala být zmatená, možná si doopravdy něco vyčítala.
Do rukou uchopila nůž. Niky se začala zmítat a zavřela pevně oči. Na Leu neviděla, ale brzy s nimi oběma bude konec.
"Počkejte!" zařvala Lea najednou a při pokusu vstát se znova bouchla o židli. "Já bych vás mohla udělat nevinnou!"
Jako odpověď dostala nadzvednutí levého obočí.
To si dělá legraci?! problesklo Niky hlavou. Pokud se nebude chovat klidně, brzy budou obě mrtvé. A ona dřív.
"Já-" hlesla tiše. "Něco jsem našla na zahradě. Není to vaše?"
"Ukaž." Zajímala se, s tím usmrcováním naštěstí nespěchala.
"Nemůžu, mám svázané ruce. Je to schované v kapse."
"Chytrý plán, ale nerozvážu tě. V jaké kapse?"
"To ti nepovím." Slyšela za sebou Leu jak zuřivě do něčeho ťuká, ale zlodějka byla plně zaujatá jejím vyprávěním. Nebo spíš chtěla vědět, co Niky našla.
"Řekneš mi to, nebo si tě prohledám až jako mrtvolu." Tohle na drobnou brunetku platilo.
"Levá kapsa na kalhotech." Jen se jí dotkla, tělo jí polil chlad, ale nechala ji vyndat drobnou náučnici s modrým kamínkem.
"Jé, tyhle jsem nosila na golf." Usmála se šťastně zlodějka a přicvakla si ji na ucho, aby ji náhodou neztratila. "Kde byla?"
"Ležela na zemi v trávě. Na místě činu." Snažila se to říci co nejledabylejším tónem, ale během věty jí hlas asi dvakrát přeskočil. Zavrtěla se.
Blondýnin obličejík se nakrčil, stejně jako když ji potkaly poprvé.
"Tak za to zaplatíte. Obě." Popadla do ruky nůž a s necitelným výrazem se obrátila na Leu. Ta nosem ťukala do mobilu a vítězoslavně se snažila ukázat zprávu, kterou před pár minutami odeslala.
"Ruce vzhůru! Jste obklíčeni!" Volal někdo od policie. "Sophie Chapman, víme, že tam jste! Propusťte rukojmé a nic se vám nestane!"

Kolena se jí roztřásly a nůž uchopila ještě pevněji. Po dvou krocích zpět narazila do stolu a v tom momentu policista vyrazil dveře. Blondýna se zhroutila na zem a rozplakala se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ztrácí se Vám ponožky?

Ano!
Ne!

Komentáře

1 Sabi Sabi | E-mail | Web | 11. října 2016 v 18:41 | Reagovat

Ahojky, nechceš náhodou nějakou grafiku? Můžeš si ji objednat. Pokud chceš vidět moje výtvory, stačí se podívat na blog. Děkuji za přečtení komentáře. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama