Halloween 2014

31. října 2016 v 18:29 | Lea a Ajdy |  Společné speciály
Staré již dva roky. Nedopsané.
Ale na zasmání, zavzpomínání si na náš starý otřepaný styl, to prozatím stačí.


Zapla jsem mikrovlnku a fascinovaně pozorovala pytlík ve kterém se dělal popcorn, když v tom se ozval domovní zvonek. Popadla jsem fialkovou mikinu přehozenou přes židli a chystala se jít otevřít své kamarádce. Vzala jsem to přes velkou halu ze které vede několik dveří a v tom něco spadlo. Ohlédla jsem se za sebe. Nic. Otevřela jsem dveře ve kterých jsem zvuk slyšela a rychle chňapla po vypínači. Vše se zdálo v pořádku. Asi se mi jen něco zdálo, pomyslela jsem si a běžela jsem k domovním dveřím.
"Ahoj!" pozdravila ji vysoká blondýna, která byla zabalená v růžové šále a od pusy jí šly obláčky sražené páry. Ještě naschvál dýchala pusou, aby jich stihla udělat co nejvíc. "Můžu dovnitř?"
"Ne," ušklíbla se Ajdy a zavřela za sebou domovní dveře. "Půjdeme ven, je přece Halloween!" Lea si jen povzdychla.
"Dobře, kam jdeme?"
"No, kam myslíš? Do ulic!" zasmála se Ajdy a táhla Leu za ruku k brance. Ta se po ní jen podívala pohledem *sakra, s kým já se to kamarádím* a otevřela dveře branky.
"Musíme?" zeptala se Lea otráveným hlasem. "Vždyť je zima," oklepala se a začaly jí klepat zuby.
"Ty máš zimu ráda, ne?" znovu se zasmála Ajdy a rozeběhla se k lampě na konci chodníku. "Nejdřív se musíme osvítit, víš? Aby nás duchové nesežrali," podotkla se smíchem v hlase a točila se pod lampou.
"Někdy mi fakt musíš prozradit co za matroš užíváš," odpověděla jí Lea a protočila svoje modré oči.
"Možná někdy jindy, jo?" pousmála se Ajdy a zastavila, aby se jí přestala motat hlava.
"Do ulic, do ulic, do ulic.. do ulic kam?" zeptala se Lea a v myšlenkách se jí začaly objevovat výjevy strašidel, zombíků, temných nebo kamenných andělů a potom sušenky s horkou čokoládou.
"Hm.. někam daleko." Pokrčila rameny Ajdy a prohrábla si tmavé vlasy.
"Do autobusu mě nedostaneš," pokusila se bránit Lea a udělala pár kroků vzad. "Vsadíš se?" Zasmála se Ajdy a snažila se chytit Leu, která začala čím dál rychleji couvat, i když s letmým úsměvem.
"Ne, nevsázím se," řekla Lea svou poslední větu.. předtím než narazila do popelnice. Ajdy dostala záchvat smíchu a podávala své kamarádce ruku.
"No, Leo.. O Halloweenu se koleduje takže kdybys třeba někde zacinkla a zazpívala tak nějakou sušenku dostaneš... Nemusíš vybírat popelnice," podotkla Ajdy, která šla do kolen.
"Ha, vtipný," podotkla Lea, smetla ze sebe bramborovou šlupku a při pohledu na Ajdy se rozesmála také.
Když se obě uklidnily, Lea vytáhla mapu a znalecky ukázala na kraj městečka, kde byl opuštěný dům.
"Sice nevím, proč sebou nosím mapu ale.." pokrčila rameny Lea, "tak. Vidíš, tady se nedávno dostavil hřbitov. To jsou prostě fakta. A tady se nedávno někdy vystěhoval. A nechal tam všechen nábytek. Budeme rebelové a dostaneme se tam!" Na konci svého proslovu nadšeně zavýskla a pak se podívala na Ajdy.
"No..Ale.. Tam nebudou žádní kluci" zamračila se Ajdy.
"No a?" zvedla tázavě obočí Lea.
"No nic" pokrčila rameny Ajdy a šla se podívat na mapu také.
"Takže.. To je 333?" zeptala se a v jejím hlase zněl smutek.
"Jo, 333. Za pět minut. Tak pojď ať nám to neujede" řekla Lea a táhla svou kamarádku na náměstí.
"Všimla sis, že pořád jedna druhou táhneme?" mumlala Ajdy, když jí připadalo, že jí Lea snad utrhne ruku. Blondýna se otočila a na moment zastavila. Přimhouřila oči, prohlédla si tázavě svou kamarádku. Najednou se zazubila.
"Máš pravdu!" A táhla jí dál.
"A jak si můžeš být tak jistá, že to jede teď?" zeptala se Ajdy a dramaticky by si založila ruce v bok, kdyby mohla.
"Bydlím vesnici odtud, tak hádej. Mám to v mysli," zaťukala si na hlavu v místech, kdy by se jí měl nacházet mozek, který občas tak rád stávkoval.
Ajdy protočila oči a dál následovala Leu.
"A heleme se.. Možná se i těch kluků dočkáš" kývla hlavou k zastávce Lea.
"Fakt? Kde? Kdy? Jak?" oživla bruneta jako by do ní někdo vložil baterky a znovu je vyndal, protože hned jakmile se podívala lépe spatřila partičku kterou neměla ráda. "Ach, tak po těch jsem zrovna netoužila" mlaskne Ajdy a Lea se rozesměje. Stoupnou si co nejdál od nich. Pozdě.
"Čau sexy bratře" zavolá sexy blonďák. Vítek.
"No nazdar" zamumlá Ajdy sotva srozumitelně.
"Co vy tady, křehulky?" podotkne jeho kámoš Majk a usrkne z láhve čehosi. Poslední, Lukáš, se pobaveně zazubí. Lea se podívá po své kamarádce, které tato situace zřejmně moc příjemná není.Něco se mezi ní a těmi kluky, spíše jedním z nich, Vítkem, stalo, ale Ajdy o tom nikdy nemluvila. "Pojď sem, čiči. Dlouho jsme se neviděli.. Vyhýbáš se mi?" zeptá se Vítek a přitáhne si Ajdy k sobě. Ta mu udělí loket do slabin, popadne kamarádku a vydají se na úprk před mládeží posilněnou alkoholem.
"Tak to bylo hustý!" nadšeně poskočí Lea a otočí ještě pohled směrem na zastávku. "Tak to dáme pěšky, to neva.. je to jen asi půl kiláku, to je jako do kopce ke mně ze školy, s tím rozdílem, že nepůjdeme do kopce," zasmála se ještě a naposledy hodila pohled na tři přiopilé kluky.
"No-" chtěla začít protestoval Ajdy, ale zarazila se. "Tak dobře," povzdechla si ale jen na půl, protože na druhou stranu to bylo lepší než být na zastávce.
"Mám strach.." přiznala brunetka.
"Z čeho prosím tebe?" zeptala se nechápavě Lea.
"To není jejich styl. Něco se stane" prorokovala Ajdy a podívala se po svých bývalých kamarádech. Lea se rozesmála.
"I ty věštitelko" podotkla.
"Nevěříš? Koukej" řekla Ajdy a chystala se kamarádce ukázat realitu. Zatáhla ji za roh a sama nepozorovaně koukala větvemi na zastávku. "Počítej šeptem do deseti" šeptla ještě. Lea začla a u pětky se zastavila. "Oni se rozdělujou! Leo, co budeme sakra dělat?!" vystrašeně vyjekla Ajdy a vyplašeně se podívala po své blonďaté kamarádce.
"Chtějí nás obklíčit! Opilí úchyláci co nás chtějí obklíčit!" začala zmatkovat Lea a rozeběhla se směrem k jihu, kde byl jen tak mimochodem ten prázdný dům. "Notak, přidej! Oni za námi přece nepůjdou do strašidelného domu!" pobídla Lea svou kamarádku, která stále váhavě přešlapovala.
"No tak dobře," souhlasila nakonec Ajdy. "Jen abych ti stačila," řekla a rázem ji doběhla. Hnal ji strach. Strach z Vítka. Strach z toho, že si přijde proto co mu tenkrát nechtěla dát. Spíš co s ním nechtěla provést. A že by to její kamarádka mohla odnést s ní. Podívala se z boku na svojí kamarádku, které lítaly blonďaté vlasy všude. Pak se zastavila a podívala se za sebe. Ve stínech spatřila siuletu. Přidala a Leu, která už nemohla, táhla sebou. Potom otevřela dveře opuštěného domu, zavřela a hlesla:
"Promiň Leo"
"To - si - děláš - srandu?" řvala na ni Lea mezitím co se snažila chytit dech a bušila do dveří, které se jí nedařilo otevřít. "Jdi sen taky, nebo tě zabiju!" vyhrožovala jako obvykle a vyndala z kapsy svojí mapu. Ta jí ale teď byla k ničemu a tak ji hodila za hlavu a ponořila své ruce hluboko do kapes. Měla tam samé odpadky, někdy papírky od bonbónů, sponky, sem tam i knoflíky nebo peníze.
"No hurá," zamumlala si Lea sama pro sebe když našla přesně tu sponku, kterou hledala. Zastrčila ji do klíčové dírky. "Už asi vím, proč jsem ji nemohla najít," poznamenala si tichounce sama k sobě. "Ajdy, jsi tam? Omylem jsi ty dveře asi nějak zacvakla - já je odemknu, jen chvíli počkej!"
Ajdy neposlouchala. Poodešla ke stolu s osmi židli a začala brečet. "Ne,ne,ne,ne,ne" mumlala si pro sebe pořád dokola.
"Ajdy? Ajdy? No tak, Ajdy!" řvala Lea za dveřmi. Nemohla jí odpovědět. Jediné co dokázalo vycházet z jejích úst byly vzlyky. V tom se něco rozsvítilo a zase zhaslo. Bruneta se poplašeně otočila. Spadl před ní nuž. Stačil kousek a..." Leo" začala řvát a pak ji něco umlčelo.
"Ajdy!" zařvala zpátky Lea a zabušila do dveří, které byly stále zavřené. "Přestaň si dělat ze mě srandu, prosím! Nějak ty dveře otevři, určitě jsi je zašprajcla.. jo!" Zoufale si lehla na zem a snažila se podívat škvírou pod dveřmi ven.
"Pokud tohle přežiju, tak už nikdy nebudu slavit Halloween," zamumlala Lea a rozhodila začala soukat dlouhý provaz z gumiček na druhou stranu dveří.
Něco ji táhlo nahoru. Cítila jak ji zvedly dvě silné, teplé paže, obejmuly a nesly. Kam? Zřejmně šli po schodech. Pak jí to něco něžně políbilo. A ona to odstrkovala. Přišlo jí to.. Takhle líbá Vítek, pomyslela si. Začla ho odstrkovat jenže on si to vzal jakou souhlas a přidej.
"Ne!" mumlala, když mohla konečně dýchat.
"Bude to fajn, koťátko. Neboj já mám zkušenosti..." usmál se Vítek a upustil brunetku na postel.
"NEEEEE!" zařvala Ajdy.
"Pššt" zacpal její ústa znovu a pak.. po něm něco hodilo nůž. Nikam ho nepíchl, ale ten někdo nejspíš chtěl. Druhý, třetí..
"Co to sakra je? To děláš ty?! Ok, já toho nechám! Fajn, už jdu. Klid" vzal nohy na ramena a nože za ním lítaly dál. Brunetka hlasitě dýchala. "Pryč..Musím..pryč" řekla si a vyletěla jako střelená dolů ke dveřím ve kterých viděla zdrhajícího blonďáka a svojí kamarádku s nechápavým výrazem.
"Tak tohle nikdy nepochopím," zavrtěla hlavou Lea a rozchuchané blonďaté vlasy se jí kroutily kolem hlavy. "Dobře, můžeme se uvolnit.. koukni, je tu televize!" Dovedla Ajdy před obrazovku a posadila jí na pohovku.
"Nech toho," vzdorovala trošku žertovně Ajdy, ale vyjukaně se rozhlížela. "Hele, neházelas nějaké nože?"
"Nože?" zarazila se Lea a sedla si vedle Ajdy a vzala si k sobě ovladač. "Ne, proč?"
"Ale.. nic" pokrčila brunetka rameny s tím, že se jí to určitě jen zdálo. Byla přeci hodně vystresovaná.. Ale.. To by se to muselo zdát i tomu klukovi.. pošeptalo jí cosi do ucha až se poplašeně zvedla z gauče.
"Co blbneš?" sjela ji Lea kritickým pohledem, protože upustila ovladač z kterého vypadly baterky.
"Jejda.. promiň, já nechtěla," zamumlala Ajdy a sebrala ze země pár baterek, které se rozkutálely po celém pokoji. Lea ji spokojeně sledovala z gauče a odněkud vzala sušenky, které skoro vmžiku zmizely. Když bruneta konečně našla i druhou baterku, podala ji Lee.
"Díky," řekla jen tak mimochodem a během pár sekund zase ovladač zprovoznila.
"Proč si to udělala?" zeptala se Lea.
"Co..No..nic to já..Jen..no.. to je jedno" koktala Ajdy a přikryla se dekou co se objevila na gauči.
"Hej! Kdes vzala tu deku?" vyjekla Lea a okamžitě se snažila ukořistit kousek deky pro sebe.
"Ta tu byla, ne?" pronesla zmateně Ajdy.
"Ne, nebyla" odpověděla Lea a podívala se kolem sebe.
Pak ale pokrčila rameny. A zapla televizi. Obrazovka okamžitě zčernala a pak začala lehce problikávat.
"Co... to?" řekly obě naráz a začaly by se smát nebo by si plácly, kdyby nebylo vše tak divné. Blondýna ještě stihla v momentě překvapení sníst jednu sušenku.
"Leo?"
"Gmhnhn?"
"Viděla jsi nějaké.. horrory?" řekla mírně přikrčená Ajdy a schovala by se pod deku, kdyby se o tu druhou část vytrvale nepřetahovala Lea.
"Ne," mírně pokývala hlavou Lea. "Vždyť víš, že se moc bojím," a pokusila svým slovům přidat na pravdě v tom, že si ukradla celou deku a obalila se jako mumie. Pravidlo číslo tři: Pod dekou jsi v bezpečí. Ajdy ukázala na obrazovku, kde byl bílý kruh.
"Leo, já se bojím.. Leo?" Podívala se na kamarádku, která se plazila po zemi zabalená v dece jako červ a právě narazila hlavou do hrany pohovky.
"Au!..Co tam je?" ozvalo se z pod deky, když v tom se ozval telefon.
"Pane bože, pane bože!" řvala Ajdy hystericky a kousla se do rtu z kterého začala kapat krev na bílý koberec.
"Co je?!" křičela Lea pod dekou.
"Co je?! CHcípnem! To je!" řvala hystericky brunetka.
"Proč?! A nemůžeš sakra zvednout ten telefon?" řekla rozcuchaná blondýna, která si vylezla z deky a nakráčela si to k telefonu.
"Nezve-" chtěla ji upozornit Ajdy, ale Lea ho zvedla.
"Dobrý den, právě jste zavolali do prázdného domu, kde nidko nebydlí. Prozraďte mi váš účel telefonátu!" začala co nejslušnějí dokázala blondýna a vítězoslavně zamrkala, jako by to ten druhý člověk na druhé straně mohl vidět.
"Zbývá vám sedm dní," ozvalo se na druhé straně ledově a ten hlas zněl trošku, jako by ho chování na druhé straně překvapilo. Poté se hovor rychle ukončil.
"Ti jsou hodní, ještě sedm dní neomezený kredit!" zvolala Lea povzbudivě, zatímco ajdy vypadala, že dostala nějaký poloviční infarkt.
"Leo..Ty ani nemáš ponětí co si způsobila" řekla Ajdy ledovým hlasem.
"Zvedla jsem telefon?" překvapeně odpověděla Lea.
"No.. Za sedm dní umřem. Tak já jdu dělat věci co chci stihnout než umřu. Sbohem" rozloučila se Ajdy a bouchla dveřmi. "Dělám si srandu!" zase je rychle otevřela a zavřela za sebou. "Co budeme dělat?" Posadila se vedle Lei, která hned v momentě zmizela ve skříni.

"Budem hledat cestu do Narnie!" zavýskla a vyhodila několik kabátů ven na zem. Pak se ale ozvalo tupé bouchnutí. "Cesta do Narnie je uzavřená!" rychle oznamovala a zklamaně vylezla ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oceníš spíše krátké kapitoly, nebo dlouhé?

Krátké
Dlouhé
Jak kdy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama