Lea Holmes a Niky Watson - díl 3.

24. ledna 2016 v 1:18 | Lea |  Lea Holmes a Niky Watson (Lea)
Fua, je tu nějak mrtvo. Jako v Podsvětí!
:P



Lea Holmes se opřela o kamenný plot a zamyšleně kousala propisku. Na kolenou měla kus pomačkaného papíru a na něm pár slov, které byly sotva čitelné.
Její společnice se posadila vedle ní a nadšeně jí vytrhla náčrt z ruky.
"Nádhera!" zvolala sarkasticky a plácla se dlaní do čela. Očekávala velký plánek, kde bude sepsaný podrobný postup, všechny nalezené stopy, tvary kaluží krve a podobně. Místo toho tam zely dvě obyčejná slova: Vrah ??? herec ???
"To nemyslíš vážně," povzdechla si a vrátila jí papírek, který si blondýna zastrčila do vnitřní strany kabátu. "Tak co budeme dělat teď?"
"Najdeme vraha." Odpověděla věcně Lea a poškrábala se na nose. "Pak najdu to kotě..."
"Co?"
"Nic, nic..."
Chviličku bylo ticho, přerušované jen zvuky okolního města.
"A pak najdu to kotě..." Opakovala tiše Holmesová a postavila se. Po očku sledovala Niky, ale ta ji tentokrát neslyšela. Což bylo dobře.

Niky Watson znova navštívila byt staré zavražděné paní. Zaujatě sledovala srovnané oblečení ve skříni, prohlížela si pánvičky v poličkách, vyklizenou lednici. Zamrazilo ji, když si představila jak tu žila. Ale už tu není. Jak je to vlastně dlouho? Den, dva? Od té doby se tu všechno změnilo.
Prošla všechny pokoje a začala být nervózní, protože stále nemohla nic najít. Lea to tady už prozkoumávala, mezitím co ona si šla dát pizzu. Furt nemohla přijít na to, jak ji mohla tak snadno vylákat a nechat si místo činu pro sebe.
Za všechno může šunková pizza. Nemám tě ráda!
Zaklela by k nebi, ale nebyla si jistá nějaké vnitřní kamery, kterou tady mohla naštelovat policie. Nervózně si ukousla nehet na ruce a vzdala to. Vydala se ven na zahradu, kde čekala Lea.
"Doufám, že jsi věděla, že byla zabita na zahradě?" Pozdravila ji se založenýma rukama na prsou Lea a nadzvihla jedno obočí. Niky ji odstrčila stranou.
"Ne, nevěděla. A jak se sem jako dostala? Myslím, že byla zabitá v noci. To jako zdrhla oknem?" Začala ji přepadávat špatná nálada a dávala to na sobě znát. Narovnala si brýle na nose.
"Já nevím," pokrčila rameny Lea. "Třeba chodila hrát půlnoční golf."
"Haha, moc vtipné," protočila oči v sloup brunetka a drcla do své společnice loktem, aby si prohlédla na zemi znázornění, kde předtím ležela její mrtvola. Protože to bylo na trávě, bylo to označeno stovkami drobných kamínků.
"Takže pro vraha mám několik kritérií:" začala Lea a nevšímala si Nikyiného naštvaného pohledu, když se rozhlížela po zahradě. "Zaprvé: Musela to být žena. Proč by kradla dřevěnné šperky za dvacet korun, které měly cenu pouze pro tu dámu? Zadruhé: Musel to být někdo stydlivý. Nebo neumí zametat stopy, chce svést cestu někam jinam či tak, protože ji pak zabil. Je jasné, že se bála dopadení a jako zlodějku by ji dostali. Oni ji ale dostanou jako vraha. Skvělé! Zatřetí: Musela ji znát. Jinak by ji asi v noci nevylákala ven hrát golf, ne?"
"Co máš furt s tím golfem?" Zavrčela Niky a kecla si do trávy.
"Nepřerušuj mne," odpověděla stejným tónem Lea, ale pak se usmála. "Začtvrté: Ten někdo pravděpodobně zná i nás."
"A jak si tím vším můžeš být tak jistá?" Zeptala se pořád uraženě Niky a hrála si s naušnicí, kterou našla na zemi. Byla rozbitá a s modrým kamínkem. Měla pocit, že podobnou viděla, ale nemohla si vzpomenout kde. Bezmyšlenkovitě ji zastrčila do kapsy.
"Jsem prostě úžasná." Zasmála se Lea a pomohla Niky na nohy. "Pojď, půjdeme do kavárny a probereme si lidi, kteří by to mohli být."

"První místo - ten tlustý chlapík jaksejmenuje. Proč ale vlastně? Přece by nevolal dva dokonalé detektivy, kdyby to byl on." Lea si nevšimla, že si Niky při vyslovení 'dokonalé detektivy' mírně odkašlala.
"To se ptáš sama sebe? Sama ho tam totiž píšeš." Blondýna ji ale neposlouchala.
"Počkat počkat, to přece není žena." Přeškrtla to.
"Mohla by to být ta stará žena sama! Narafinovala si tu nejefektivnější sebevraždu všech dob." Niky se zasmála, ale Lea nad tím vážně pokývala hlavou a po delším zamýšlení to napsala na seznam.
Chviličku mlčely, protože jim číšník přinesl horkou čokoládu. Obdařily ho zachmuřeným úsměvem a on radši utekl pryč.
"Je to jasné, byl to ten číšník." Mlaskla spokojeně Holmesová a napsala ho na seznam.
"Vždyť to není holka," protočila očima Niky a snažila se jí ten papírek vytrhnout z ruky.
"Co ty víš?" zavrčela a nepustila ho. "Mají číšníci nějaké svoje doupě?"
"Waiter Street 18?" Nadhodila Niky vesele. "To je kousek od Albert Street 78. kde se stalo ty-víš-co." Tajemně mrkla a zanechala klidný výraz tváře.
"Vůbec, odkdy na mě pliváš náhodné názvy ulic?" Podezíravě přitiskla Lea nos k jejímu.
"Byla jsem tam na pizze," Odpověděla stroze Niky a urovnala si brýle.
"Aha." Pokrčila rameny Lea. "Večer se tam vydáme."
"Proč večer?" Vypískla tiše Niky a po zádech jí přeběhl mráz.
"Bude to skvělá zábava! Představ si jak toho číšníka vyplašíme." Zamnula rukama a nasadila šílený výraz. "A pak, až ho dostaneme... vůbec to nebude čekat! Muwhahahahaha!"
"Leo, klid." Poplácala ji po hlavě Niky a zářivě se usmála na někoho, kdo právě odcházel a ťukal si na čelo. "Leo, jsou tu lidi."
Blondýna přestala a zhluboka se nadechla.
"Prostě to bude boží. Od zítřka si už žádný číšník ani neškrtne!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama