Lea Holmes a Niky Watson - díl 2.

14. května 2015 v 18:52 | Lea |  Lea Holmes a Niky Watson (Lea)
Čauko mňauko polejakto dajko.. Danko! :D
Je tady další LH a NW!
Užívajte videjko!


Lea Holmes nasedala do taxíku a docela se jí zlepšila nálada. Pobrukovala si nějakou neidentifikovatelnou melodii a přitom si zamyšleně okusovala nehty. Její společnice Niky ale vypadala mnohem zaraženěji. Obvykle si sebou nic nebrala, ale dnes měla přes rameno přehozenou tašku a horečně něco vyhledávala v mobilu.
Řidič nejistě čekal, jako by očekával ještě někoho, kdo by si k nim nasedl. Lea totiž seděla u druhého okénka, Niky se instinktivně přesunula doprostřed a nechala otevřené dveře. Řidič si nepatrně odkašlal a Niky konečně zvedla hlavu. (Leou to samozřejmě ani nehnulo.)
"Ehm... ty dveře," pousmál se rozpačitě. "Pokud nikdo nenastoupí, mohla byste je už laskavě zavřít?" Druhou větu řekl drsněji, takže Niky na něj jen vykulila oči a rychlostí světla je přibouchla tak, že to otřáslo celým taxíkem.
"Albert Street 78," zvučně vydala Lea svůj povel a přitiskla si čelo ke sklu. Řidič zaváhal. Nebyl si přímo jistý, kde tahle ulice je. Niky se už zase skláněla nad svým mobilem a pravděpodobně by pohled už nezvedla, ani kdyby jí za to dal čokoládu. S povzdechem se rozjel a zadoufal, že to je tam, kde si myslí. Jinak by asi dopadl velmi špatně.
Po přibližně hodinové cestě dokončeně dorazili na místo. Na pozemku obehnaném nízkým, polámaným, dřevěným plotem se tyčila šedivá dvojpatrová budova. Působila by jako z hororu, kdyby na zahradě nepobíhalo bílé koťátko hnací se za klubkem růžové bavlnky a z baráku se neozýval smích. Kdyby se smál ten chlap, bylo by to asi hodně divné, takže to musela být jeho přítelkyně či nějaký hloupý, sladký a romantický seriál. Domy kolem vypadaly normálně a alespoň šly s dobou.
Obě dívky se vypotácely z taxíku a Lea musela zaplatit. (Niky stále nezvedla svůj pohled od obrazovky mobilu.)
"Místo činu?" zamumlala jen a nadzvedla jedno obočí. Na minutku zavadila o dům, o Leu a poté se jako věrný pejsek zastavila pohledem na mobilu. Nejdivnější ale bylo to, že pořád zírala na tapetu, která hrdě nesla nápis: "The game is on."
"Ano. Tak se na to podíváme!" Lea rozrazila vrátka a bedlivě si prohlédla trávník. S lupou kontrolovala kamínky na zemi, měřila si zdi domu. Narazila si klobouk na hlavu a pousmála se.
Niky si teprve až teď s povzdechem zastrčila mobil do kapsy a místo toho vytáhla blok a propisku.
"Leo, co se ho třeba na něco-," začala, ale ihned zmlkla. Její kamarádka se právě nakláněla nad malým, momentálně zděšeným, bílým koťátkem a brala si ho do náručí. Když zahlédla Nikyin pohled, rozpačitě se usmála, ale kotě nepustila.
"Jo, jdeme," držela kotě v náručí a zazvonila na přední dveře. Niky ji potichu následovala. Otevřela jim štíhlá, vysoká dáma s rozpuštěnými vlasy. Nakrčila svůj obličejík. Pak se otočila zpět do domu a z plna hrdla zařvala:
"Arnolde, jak si to představuješ?! Po týdnu tě přijedu navštívit a najednou přijdou nějaký dvě ženy? V kabátech! Já věděla, že mě podvádíš! A proč ta jedna drží Sněhulku! To kotě má fóbii z lidí co nezná! NO TAK MĚ POSLOUCHEJ ARNOLDE! Co tu dělají?!" Vypadala nasupeně a netrpělivě poklepávala jednou nožkou o zem.
Přiřítil se obtloustlý mužík, s kterým už měly Lea s Niku tu čest se poznat. Otřel si pot z čela a smutně se podíval na detektiva, jako by jim vyčítal, že přišli. Lea poznala důvod toho podivného pohledu.
"No prosím, buďte rádi, že jsme váš případ přijali! Máme spousty případů, ale vy právě máte to štěstí. Měl byste oslavovat." Lea nadzvedla obě obočí a obličej si ještě víc schovala pod čepicí. Niky vedle ní nervózně postávala a usmívala se. V duchu doufala, ať se nestane nějaká hloupost. V tom momentě to jeho ženuška nevydržela.
"Tak dost!" Rozplakala se, vytrhla Lee kotě z rukou a vyrazila z domu. Vevnitř nechala úplně všechno. Jakmile zmizela za první zatáčkou, nevrátila se.
Mužík je pozval dovnitř a jen tiše nadával. Niky se ho tiše zeptala, co ho trápí, ale byl to jen takový společenský obrat.
"Myslím, že už se zpět nenastěhuje. Mám takový pocit, že už sem nepřijde nikdy." Na chvilku se odmlčel a mezi očima se mu objevil rýha. "Proč tu vlastně jste?"
"Přišli jsme přijmout váš případ a prohlédnout si místo činu. Kde že umřela ta sousedka nebo co? A vás vykradli?" Niky se chopila vedení a zaujatě si prohlížela obývák.
"Ale ne, mě přece nevykradli, to jen…" zarazil se, jako by to nestálo za vysvětlování. "Stačí, když dopadnete toho zloděje a vraha, dostanete odměnu a pak už sem nikdy nevkročíte. Ta sousedka není důležitá, stejně jsem ji neměl rád." Pořád se mračil víc a víc a pravděpodobně dnes nebyl dobře naladěný.
Lea tiše truchlila ztrátou kotěte, ale teď zvedla hlavu.
"Jak moc velkou odměnu? Jo a můžeme prozkoumat ten dům vedle? Občas pomůžou stopy, pokud chápete," sarkasticky mrkla, ale zrovna teď se to moc nehodilo. Mužík jen tiše vrčel.
"Jasně. Běžte si kam chcete, stopujte co chcete, já nevím. Hlavně mě už nechte na pokoji a vyřešte to, ať už můžu spát."
Vytlačil je ze dveří a práskl s nimi tak hlasitě, že bylo zvláštní, že se dům nesesypal a neležel v třískách na jedné hromadě. Tentokrát to byla Niky, komu se najednou rozproudila krev.
"Notak, Holmesová, další případ! Cítím, že tohle bude pro naše mozky dobrá věc."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ajdy Ajdy | 16. května 2015 v 9:46 | Reagovat

Zajímavé

2 Lea Lea | 17. května 2015 v 20:40 | Reagovat

[1]: Tě zakousnu .____.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama