Květen 2015

TAG 20. věcí o mně

19. května 2015 v 14:20 | Ajdy
Ahoj!
Potom co mě Lea zattegovala ve svém tagu, (http://warriorklan.blog.cz/1505/tag-20-veci-o-mne)
jsem se odhodlala a napsala ho taky :D
Ajdy

1. Jsem brunetka.
2. Miluju adrenalinové atrakce, ale dobrovolně nejdu. Musí mě tam někdo dotáhnout.
3. Jsem děsný tele.. :D
4. Ráda vymýšlím kraviny. (A jsem v tom fakt dobrá!)
5. Občas neúmyslně vymyslím nové slovo.. xD
6. Mám ráda míčové hry, ale nejdou mi.. :/ :DD
7. Miluju fantasy ve kterých jsou vlkodlaci, víly, upíři a čarodějové zároveň.
8. Koušu si nehty.
9. Nesnáším cigarety.
10. Miluju karamelovou zmrzlinu.
11. Kritizuji povinnou četbu.
12. Umím vařit.
13. Jsem drzá.
14. Mé známky většinou bývají 1 nebo 2.
15. Nemám ráda matematiku, fyziku a další tyhle mágovské vědy.
16. Baví mě jazyky, sloh a literatura. Taky mužů dějepis a biologii.
17. Většinou se nemaluju, používám jen řasenku.
18. Mimo fantasy ráda čtu paní Lenku Lanczovou.
19. Těším se na seriál Shadowhunters.
20. Stojím si za svými názory.. :P

9. kapitola

18. května 2015 v 15:09 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Čauko..
Tady Ajdy a se mnou 9. kapitola..
Koment prosím :P
*žebračka forever*


"Cože?! My budeme cestovat v pračce?!" zeptám se ho udiveně až se zastavím.
"No.. jo. Přesně to budeme dělat" odpoví mi aniž by se ohlédl.
Udiveně pokrčím rameny a vydám se za ním. A pak mě to napadne. Už jako malé se mi stávalo, že se mi v pračce ztrácely ponožky. Třeba se taky teleportovávaly do jiné dimenze. Ale dost o tom pochybuju. Doběhnu tu nadšenou výpravu, která se hodlá vpadnout do mého obyčejného světa. Do obyčejného světa ve kterém se mám učit magii. No co aspoň si k tomu dám svůj oblíbený pohár. Kdybych nevěděla, že to Elis neumí, řekla bych, že mi také čte myšlenky, protože se zeptala: "Máte tam zmrzlinové poháry? Víš, bude se mi po nich stýskat. Karamelový pohár..mmmm"
"Vy tady máte poháry?" vydechnu překvapeně.
"Samozřejmně" zazubí se na mě Dean.
"No promiň" ohradím se dotčeně. Jak má člověk vědět, že v magické dimenzi jsou tak normální věci jako zmrzlinový pohár?
Konečně dorazíme před tu koupelnu a vejdeme. Je v ní Gernej, mí rodiče a dvorní kouzelnice. Dvorní kouzelnice je dáma nápadně podobná Dolores Umbridgeové z Harryho Pottera. Ale ne, fakt. Ztrestat toho kdo vymyslel růžové mašle do vlasů! Moje matka, žena s havraními vlasy, plnými rty a štíhlou postavou, jejíž snad jedinou vadou na kráse je lehce pihovatý obličej, se na mě usměje. Úsměv jí oplatím. Přijde mi normální, nestrojená a ne tak dokonalá jako tady všichni jsou. Řekla bych, že právě to z ní dělá dokonalou.. Nelogické, já vím. Muž, který budí respekt při prvním pohledu, je můj otec. Za ten měsíc co tu jsem, jsem se mu nijak nepřiblížila. Upřímně, já se ho bojím! Je to divné, bát se vlastního otce, ale když jsem ho poznala až po šestnácti letech své existence.. Myslím, že na to mám právo, no ne?
"Ták dětičky! Uršitě uš se těšíte aš Vás odsud pošleme do jiné dimnse, še?" spustí ta šišlající čarobába svým přesladkým hlasem při kterém mi tuhne krev v žilách.
Jo, už se nemůžu dočkat projede mi hlavou ironická myšlenka.
"Ehm, ehm" odkašle si má pravá matka.
"A jé! Málem bych zapoměla!" otočí se čarobába s falešným zděšením k Christin.
"Nemůžeme dovolit aby si poletovala po světe obyčejných lidí s křídly" řekne můj otec drsným hlasem.
"Aha.. Jo, jasně" pozvdechne si Christin a se smutným výrazem se podívá na svá křídla. Jedno po druhém pohladí a pak řekne: "Budou mi chybět"
Čarobába jí podá skleničku s jakousi zlatavou tekutinou a ona jí do sebe hodí jako panáka. A potom její křídla zmizí, její vlasy přestanou tak moc zářit a ona vypadá jako malá, roztomilá, obyčejná holčička.

Seznámení s Yogobélií část 3.

15. května 2015 v 23:33 | Lea |  Yogobélie (Lea)
Čauko!
(Mám se krásně, děkuji za optání.)
Líbí se vám tahle povídka? Docela mě ji baví psát. :)
Jezte sušenky! (Je to zdravé!)

Lea Holmes a Niky Watson - díl 2.

14. května 2015 v 18:52 | Lea |  Lea Holmes a Niky Watson (Lea)
Čauko mňauko polejakto dajko.. Danko! :D
Je tady další LH a NW!
Užívajte videjko!

8. kapitola

12. května 2015 v 11:23 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Kukuč!
Dneska je to druhý článek ode mne..
Yay xD
Nom je tu další kapitola!
Bacha na pračky.. Ty svině portujou ponožky do jiných dimenzí!

"Bude to super! Ještě nikdy jsem v jiné dimenzi nebyla" svěří se mi ta šťastná duše.
"Tys to věděl?" otočím se na Deana. Překvapeně zakroutí hlavou.
"Počkej to jako fakt půjdeme do jejího světa?" zeptá se Elis vzrušeně malé Christin.
"Jo!" potvrdí jí s radostí. Elis se na tváři usadí úsměv.
"Super! Slyšela jsem, že tam jsou velké obchodní domy. Malovátka, oblečení, boty, parfumérie.. Ach, to bude dokonalé!" začne ta dokonalá sedmnáctka poskakovat společně s Christin. Myslím, že jsem se musela tvářit jako přejetá parním válcem. Jako vážně? Oni.. Oni.. Magičtí superhrdinové se se mnou vydají do mého obyčejného světa a budou tam žít? Tak to mě podržte. K sakru! Když si myslím, že bude všechno v pohodě tak tohle. Může být něco víc nefér?! Potom se podívám na malou Christi. Vypadá, že je vážně ráda. A možná.. Možná bych jí jako starší sestra mohla pomoct prožít normální život jako znám já. S panenkami, pohádkami, kolotočy, houpačkami.. Neměla to tu zrovna lehké. Co jsem slyšela tak víly jsou bezcitní živočichové. Ale ona ne.. Možná je to tím, že je vílou jen napůl. Byla považována za ostudu království. Lidmi samozřejmně. Rodiče ji milujou. A ta překrásná holka, která je posedlá modou, ale nemá na to čas, protože se musí věnovat zbraním, naukám o znacích, jiných dimenzích a rozlišováním léčitelných rostlin? Neměla by i ona dostat příležitost zařádit si v nákupnu, flirtovat s klukama a prožít život normální puberťačky? Možná.. jsem moc sobecká. Třeba to bude fajn.. Třeba. Moc tomu nevěřím, ale..
"Budeme dbát na její výuku. Nejdeme tam za zábavou" ozve se nečekaně a vedle mě se objeví Kep. Rozumný, vážný, vtipný a také báječně krásný Kep. Zajímalo by mě co obsahuje jejich DNA, že prostě zaručeně musí být každý z jejich druhu tak úžasný.
Někdy se jich na to musím zeptat.
"Máme se dostavit do koupelny ve křišťálovém patře" řekne, otočí se a vydá se na cestu aniž by na nás počkal.
"Proč do koupelny?" zeptám se Deana už za cesty.
"No.. pošlou nás portálem. Je jediný dimenzi. Je dost podobný tomu, jak se to jmenuje… Jo, pračce na prádlo."

Henryho epizodka

12. května 2015 v 10:45 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Ahoj!
Tenhle krátký text pojednává o tom jak Gwenina sestra přišla na svět
Pokud nevíteoč jde: http://enigmatic-world.blog.cz/1505/7-kapitola


Třicetiletý Henry se uchýlil do baru. Byl to ten nejlepší bar v Yogobélii jehož obsluhu tvořili překrásné, ale zákeřné víly. Právě se pořádně pohádal se svou manželkou. A to se jinak vůbec nehádají. Ale sakra je tak těžké pochopit, že tu pro Gwenie ještě stále není bezpečno?! Je to již pět let co se jim narodila dcera. Malá Gwen. V jejich světě probíhala nebezpečná válka nadpřirozena. Usoudili, že bude lepší ji poslat někam jinam. Do jiné dimenze. I když byl král, nedokázal by ji ochránit. Možná právě proto, protože byl král. Neměl to vůbec lehké. Potom co se oženil a vzal si Emy, začala válka. Jako mladý, královský pár se museli starat o tento svět a své lidi. Copak si mohli dovolit dítě?
Přiletěla k němu opravdu půvabná víla a se zamrkáním se zeptala co by si dal. On odpověděl a vrátil se ke svým myšlenkám. Válka ustala, ale stále, stále jsou tu nepokoje. Prostě ještě ne. Nemůžou riskovat její život. Černovlasá víla se znovu objevila na scéně. V modrých očích plápolaly ohníčky touhy. Naklonila se aby mu dopřála pohled na své ženské zbraně a položila před něho drink. Henry byl hezký muž a uvědomoval si to. A když k tomu byl ještě král.. Mnoho žen si ho přálo.
Víly vždy dokážou toho, co chtějí. A je jim jedno zda s tím souhlasíte. Čím víc drinků bylo, tím víc se půvabná víla odvazovala. Když poznala, že je král Henry v takovém stavu, ve kterém není rozumu, pomalu mu naznačovala kde se sejdou. Potom co zaplula do skladu se Henry zvedl a vydal se za ní…
*o devět měsíců později*


Emy a Henry seděli ve velké jídelně a v hovoru pojídali večeři. Před měsícem se dali opět dohromady. Emy odpustila nevěrnému Henrymu a ten byl ještě lepším manželem než před tím. Ve spoustě anket byli označováni za nejlepší královsky pár století. Vládli společně v teď už celkem upravené dimenzi. Po bitvě muselo být opraveno spoustu míst. Emy zrovna chtěla začít s tím jestli by se mohla vrátit jejich teď už šestiletá Gwen, když v tom uslyšeli energické zaklepání na jedno z vysokých oken. Henry se zamračeným výrazem vstal a Emy se mu držela v patách. Henry otevřel okno a společně se svou manželkou spatřili malé díte, které na ně koukalo modrýma očíčkama a roztahovalo pusinku do úsměvu. Na bříšku mělo položeno lísteček s úhledným písmem: "O dítě nestojím a jak znáš vílí zásady ani stát nemůžu. Nech ho třeba spálit, já ho nechci. Ten večer byl super, ale po takovéhle vzpomínce netoužím. Vášnivá Mira

7. kapitola

11. května 2015 v 14:35 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Hou, hou, hou
trpaslíci jdou
a Sněhurka za nimi kroutí prdelkou!
Ne, nehrabe mi..
Užijte si další kapitolu a zbytek dne!
Ajdy

Povzdechnu si a odhodím si vlasy z obličeje. Bohužel to nikdy nebude vypadat tak působivě jako u Elis. Škoda, no. Občas by se to hodilo. Dean po mě sekne těma svýma, nebezpečnýma, zelenýma očima. Raději se od něho otočím a zeptám se Elis: "Tak půjdeme?"
Přikývne tou svou porcelánovou hlavičkou a jako první zamíří z pokoje. Přelétnu očima ten obrovský pokoj a bez nastolgie za ní zamířím. Chodby v téhle budově jsou děsně dlouhé, ale o to hezčí. Inspirované antikou řekla bych. I když tenhle svět nemá s naším nic společného takže pochybuji, že tady někdy něco jako antika existovalo.
"Ne, to ne. Ale o antice jsme se učili v Základech chráněné dimenze" poučí mě Dean. V čem že?! Zlatá ekonomie! No prosím a v těhle kravinách jsem se měla naučit orientovat taky. Ani za křišťálový palác. Od někud se na mě vyřítí zhruba 140 centimetrů vysoká postavička. Její zářivě blonďaté vlásky kolem její hlavičky tvoří zářivé světlo, modré očíčka jsou naplněná vzrušením, a jakmile mě uvidí její jahodová pusinka se roztáhne do úsměvu. Na pozdrav roztáhne svoje třpytivá křídla. Moje nevlastní sestřička. Napůl víla, aby bylo jasno. Křídla stáhne a začne kolem mě vzrušeně poskakovat. I přes všechny nesympatie které k tomuhle magickému velemístu cítím, mi ona přirostla k srdci. Úžasné, malé stvoření, které vzniklo potom co můj královský tatík zhřešil. Matka mu odpustila a víla s kterou taťka zhřešil o dítě nestála. No a tak tahle vílí princezna vyrůstá na královském dvoře. A chudinka malá s tím má problémy.. Rasismus je asi známý všude.
"Úžasná zpráva Gwennie! Víš co?? Já půjdu do toho tvýho světa s tebou! Fakt! A Dean taky! Budeš se tam v utajení učit. A možná s námi pošlou i Elis a jejího bratra! Super! Máš radost, že jo??" vychrlí na mě to přešťastné dítko.
"No to teda" vydechnu šokovaně a není na tom zrníčko pravdy.

6.kapitola

5. května 2015 v 15:20 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Letadlo!
Po delší době (HODNĚ DLOUHÉ DOBĚ),
je tu další divná kapitola.
Ej, dlouhá doba utíká i v příběhu a proto....

~o měsíc později~

Přijde mi to už jako věčnost. Jako bych v téhle zemi nebyla měsíc, ale roky. Stáhnu dlouhé vlasy do přísného copu, který mi dosahuje k pasu. Skoro se dotýká nože který mám zastrčený za opaskem černých, úzkých džín, které mizí ve vysokých černých kozačkách. Vlastně jsem v černém celá, uvědomím si, když na sebe obleču černou koženou bundu. Ozve se zaklepání na dřevěné dveře které jsou cestou ven a dovnitř téhle velké místnosti,která má být mým pokojem. Vlastně ne, jde to taky balkónem, vzpomenu si na jeden večer a tváří mi přeletí úsměv.
"Dále" pobídnu neznámého aby vkročil.
Do místnosti vkročí kluk o hlavu vyšší než já a o tři roky starší než já. Světlé vlasy má rozházené do účesu alá rozcuch, tvarované rty zvednuté v lehkém úsměvu a bicepsy v zeleném tílku přitažlivě viditelné.
Jeho smaragdově zelené oči mě sjedou pohledem od hlavy dolů a pak zase nahoru. Němě ke mně přikročí a rozpustí mi cop. Prohrábne mi vlasy a ty se rozprostřou na mých ramenech. Když si všimne mého pozvednutého obočí, jeho malinové rty se rozevřou do úsměvu a řekne: "No co. S rozpuštěnými vlasy jsi víc sexy" Polknu a odvrátím se od něho. Jsem z tohohle kluka tak děsně zmatená..
Ozve se další zaklepání ovšem jeho nynější původce nečeká na svolení a rovnou vejde. V místnosti se objeví dokonalá, černovláska Elis oblečená do rudých mini.
"Am, měla by jsi si pospíšit" Am - zkrátila si moje jméno Amatis. Ovšem mně se tohle jméno vůbec nelíbí. Radši mám ráda své staré jméno. Které mi podle tohohle světa nenáleží. Ovšem za chvilku.. za chvilku bude zase všechno v pohodě. Vrátím se domů za Kristin, budu moc dále chodit na střední školu a tohle všechno bude jen -
"Gwen, mi tě tam neposíláme napořád. Budeš se sem muset vrátit. Myslel jsem, že se ti tu aspoň trochu zalíbilo..." promluví Dean, který má zlozvyk mi číst myšlenky. Když se soustředím na štít dokážu si je zakrýt ovšem teď ne. Proti mé vůli pokrčím němě rameny. Nechápe to. Nikdo nic z toho nechápe. Tak strašně ráda bych se vrátila domů, chodila do školy, do kina a do cukrárny na svůj oblíbený, jahodový pohár společně s mou nejlepší kamarádkou. Neprosila jsem se o přenesení z portálu někam, kde náhodou zjistím, že mými rodiči jsou vlastně úplně jiní lidé, tedy vlastně ani ne lidé, ale hlídači světa temnot, že jsem nějaká princezna na kterou všichni čuměj a že se mám učit jak se takovým hlídačem stát taky.
Ne, tohle se mi fakt nelíbí. Naštěstí nastaly nějaké komplikace ve světe temnot a já, nezkušená, se musím vrátit domů. V nic lepšího jsem doufat nemohla. Pohár.. čerstvé jahody, vanilková zmrzlina, tuny šlehačky a jemný posyp oříšků.. Mňam. A taky se těším do školy. Strašně mi chybí otrávené výrazy mých učitelů a ještě otrávenější tváře spolužáků...