Duben 2015

5. kapitola

15. dubna 2015 v 19:21 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Hojky..
Je to krátké já vím..
Ajdy


Ehm, co prosím? Haló, jsem holka z 21. století a je mi šestnáct! Na princezny si nehraju.
"Ach, Gwen to není hra. Tohle je skutečný" zazní mi v hlavě Deanův hlas. Cože? Takže ten kluk neumí myšlenky jen číst, ale i posílat? A jak ví moje jméno?! Nic takového jsem mu neříkala. Šokovaně na něho vytřeštím oči a způsobím tím, že se mu v očích zračí pobavení. Počkat. Jméno - to je ono. S milým úsměvem se otočím na toho pána: "Eh, ale já se jmenuju Gwen tudíž nemohu být Vaše princezna Amatis nebo jak to bylo" řeknu mu. Pán se zasměje.
"Ale notak děvge. Pgece ti musí být jasné, ge kdyg jsme tě poslali do jiné dimenze, změnili jsme ti jméno." zazubí se na mě. Ehm.. nějak mu nerozumím, můžeš mi to prosím přeložit? Položím si v duchu otázku pro Deana a vím, že mě uslyší. Znovu se mi v hlavě ozve jeho hlas s překladem a poučkou nakonec: "Místo každého ž, š, č, ř je písmenko g" Aha, pomyslím si.
"Poslali do jiné dimenze? Kdo vy?" promluvím k chlapovi. Budeme mu říkat třeba Gernej. G místo č. Už mi to celkem jde. V hlavě se mi rozehraje Deanův smích.
"Tvý rodige a chrámovní kouzelnice" kouzelnice - jaká že? Podivím se. A, ano, spíše nad chrámovní než nad tou kouzelníci. Dean přece říkal, že na této planetě jsou čarodějnice.
"Blbost. Mí rodiče zemřeli při autonehodě"bodseknu mu neslušně.
"To nebyli tví praví rodiče, děvge" řekne Gernej.
"Ale ano, byli. Oni mě vychovali. Starali se o mě. Byli to mí rodiče"
A měla jsem je neskutečně ráda, dodám si v duchu.

Co si ten chlap sakra myslí?! Znamenali pro mě jistotu, ochranu, domov.. a on mi řekne, že to nebyli mí rodiče?! Za rodiče považuju lidi, které dítě vychovají a nejen splodí..

Yogobélie - jak vznikl ten název a od čeho je odvozený?

12. dubna 2015 v 20:00 | Lea |  Yogobélie sama o sobě
Čokoláda s pudinkem!
Určitě vás zajímalo.. jak sakra.. co je ta Yogobélie? To je jako svět v Jogobelle nebo co?

Nechci vám nijak měnit názor, ale asi vás musím zklamat - ne, od Jogobelly to není. :D Bohužel, nemůžeme za nechtěnou jmenovou podobnost.

Yogobélie je složená ze dvou slov. You a go. (V angličtině: ty a jít) Už ani nevím, jak nás to napadlo, ale vím, že to bylo na jedné poněkud podivného hodině španělštiny.
Zkráceně Yo go. To se spojilo dohromady a přidala se koncovka, kterou se často označují světy a ta-dá! Yogobélie je na světě.

Možná to vypadá jako odfláklý svět, ale ujišťují vás, že není, je promyšlený, má svá města, vesnice, louky, významné stromy. Jak už bylo zmíněno v jednom příběhu od Ajdy (kdo ho četl?) na Yogobélii jsou dva kontinenty. Oba má obecně král pod svou vládou, ale jeden z nich spravuje královna (byl to dárek :3).
Víc vám k tomu dnes nepovím, možná příště a necháme něco na Ajdy :P

Mějte se pěkně a jezte sušenky! (Je to zdravé!)
Lea

Řeč v Yogobélii

10. dubna 2015 v 7:51 | Lea |  Yogobélie sama o sobě
Jak už jste si mohli všimnout, v Yogobélii se mluví poněkud jinak než u nás. Přesto je tam jazyk velmi podobný. Kdo ještě nepřišel na tu jednoduchou slovní hříčku, mileráda vám ji vysvětlím:

Místo každého š,ř,č a ž se píše (a čte) g. Ostatní písmena jako je ě, ď, ň (snad jiné není, né? :D) se v podstatě ignorují. Stejně je to i s čárkami, fakt, oni jsou úchylní jen na některé háčky.

Jejich jazyk se odborně nazývá yogilština, ale stejně tomu všichni říkají gegáština. Je to takový lidový název.

Mluví se s ní úplně po celé Yogobélii, proto je tam všechno snažší. Nepočítají se samozřejmě tajné jazyky, které si vymýšlí děti, nebo nějaké sekty (ale je jich tam málo, nebojte). Prostě když nechcete aby vám někdo rozumněl, změňte si jazyk, pravděpodobně to pomůže :)

To je asi tak vše. Nevím co víc dodat, jen to, že v Yogobélii by se vám určitě líbilo :D

Mějte se,
Ahoooj :3
PS: Jezte sušenky (Je to zdravé!)

4. kapitola

9. dubna 2015 v 15:52 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Ahoooj.. :)
Poslední dobou mě psát fakt baví :D
Hlavně tuhle kravinu :D
Neberte si mikiny, venku je teplo.
Ajdy

Dean se rozesmál. Takže si to zřejmě přečetl.
"No možná je na čase zmizet odsud někam.. na nějaké.. příjemnější místo" řekne když se dosměje. "Příjemnější místo? A tím myslíš jako co?" zeptám se ho s pozvednutým obočím.
"Uvidíš" řekne a v očích má vepsaný pobavený výraz. A potom si mě přitáhne na svoji hruď a já mám pocit, že se všechno kolem nás zastavilo a ve mně vybuchlo několik elektrických nábojů. Co to jako dělá..? Snad se nechystá mě - BUM! Roztočíme se jako káča a pohybujeme se v něčem. Všude je černo a na té černotě září několik.. hmm.. dimenzí?
"Drž se mě.. Bylo by blbé ztratit tě v časoprostoru" zašeptá mi do ucha a mně přejede po zádech příjemný mráz. Stále se točíme, moje vlasy létají do všech světových stran a mě drží jeho pevné paže. A pak se najednou vše zastaví a my stojíme na nějakém náměstí. Nikdo se nepozastaví nad tím, že jsme jen tak spadli ze vzduchu. Lidé se tváří zcela normálně. No lidé.. jsou všichni tak dokonale krásní, že to snad lidé nejsou. Dean mě pustí, já zavrávorám a málem padám do kašny. Se smíchem mě chytí a já myslím, že kdyby tohle někdo natočil a poslal do "Neváhej a toč" nebo jak se to jmenuje, vyhrál by. Rozhlédnu se po náměstí které je stavěno ve slohu, který mi nic neříká. Naproti kašně stojí velkolepý chrám. Mám takový divný pocit, že už jsem ho někdy viděla.. Je tady spousta domů a mezi nimi několik uliček. Kam asi vedou? A co to je k sakru za divný jazyk?! "Gerstvé jazyky jegtěrek! Kupuujte! Zarugeně gerstvé!" Gerstvé? To zní jako žervé. Reklama na nějakou pomazánku či co.
"Pojď jdeme" zavelí Dean a svižným krokem se dere k chrámu.
S povzdechem se za ním vydám. Před chrámem jsou dva veliké sloupy omotané těmi světelnými nitkami co jsem viděla na těch divných stromech.
Celý chrám působí tak nějak osvětleně. Jako kdyby při stavění použili zlaté světlo a to namíchali s maltou.
Dean už stojí před dveřmi, když v tom se najednou dveře otevřou a v nich stojí pán středního věku, na hlavě bílou, barokní paruku, oblečen v černém obleku.
"Princezna Amatis! Amatis! Vágně je to princezna Amatis!" začne radostně vykřikovat a poskakovat. Kdo je sakra princezna Amatis?
"Ty" věnuje mi úsměv Dean.

Seznámení s Yogobélií část 2.

8. dubna 2015 v 19:44 | Lea |  Yogobélie (Lea)
Čauves! Nemám čas, ale to nevadí :D Teď mě docela psaní baví.
Doufám, že vás náš příběh zaujal (teda.. erm, můj) Ale i Ajdy píše svou verzi, pouze z jiného kontinentu ;)
Však ještě uvidíte, zatím to jsou jen plány OuO
Jezte sušenky! (Je to zdravé!)
Lea

3. kapitola

8. dubna 2015 v 11:20 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Krá krá Vám všem, kteří jste zavítali na tento blog
a čtete tuhle povídku. Už jenom to, že si jí přečtete
mi udělá radost!
Nepokoušejte TNT,
Ajdy


"Cože udělali?" zeptám se ho nevěřícně."Přemístili, přenesli, transportovali.. prostě šli tam kam chtěli" vysvětlí mi Dean ovšem já to nechápu. To si prostě zahráli na Harryho Pottera a přemístili se..?
"Kdo je Harry Potter?" zeptá se Dean s pozvednutým obočím.
"Ale nikdo" odpovím mu s pocitem, že tady známou postavu kterou Rowlingová dobyla svět neznají. Stále se na mě dívá se zvednutým obočím a tak jen protočím oči a odvrátím se od něho. Potom se rozhlédnu kolem sebe a napadne mě, že to mělo být to první, co jsem měla udělat. Je to tady totiž... nádherné. Svým způsobem. Ze země raší světle fialová tráva a na ní jsou postavené stromy. Není to tu jako les, to zase ne. Je jich pár a jsou od sebe vždycky asi tak čtyři metry. Ovšem.. můžu o tom říct, že jsou to stromy? Ty rostliny sice mají dřevěný kmen.. ale ten nenese korunu. Místo toho z kmene vyráží čtyři tlusté větve stylem křížem - fajn, tohle možná bude koruna - a na ně se uchytávají zlaté nitky u kterých se těžko pozná kde vlastně začali. Teprve teď si uvědomím, že se za tu dobu co jsem se tu objevila se setmělo a ty zlaté nitky vyrábějí světlo, které vše osvětluje. Svítí na fialovou trávu ze které se pomalu derou ven malé, modré kvítky a chtějí si prožít svůj noční život. Dosáhnou maximálně výšky jednoho centimetru a potom rozevírají svá poupata jako by se chtěli podívat na oblohu na které září několik hvězd a taky měsíců.
Je jich asi šest, každý od sebe vzdálený na strašně daleko a přitom to vypadá, že jsou si tak blízko. Je to tady prostě kouzelné, úžasné a možná by to bylo i romantické kdybych tu nestála s tím namyšleným idiotem. Doufám, že zrovna tuhle myšlenku si přečetl, když ho tak baví hrabat se mi v hlavě.

2. kapitola

7. dubna 2015 v 13:35 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Hou,hou, hou - no co?! :D
Můžu, když je venku sníh! :DD
Pokud jste ještě nečetli 1. kapitolu této kraviny,
napravte to ať pochopíte další část! :D
Vemte si čepice,
Ajdy


"Ehm - kde že?" zeptám se nevěřícně a v mé mysli se zjeví představa velkého kelímku jogurty Jogobela jak v něm jen tak ležím. Zamračím se. Dean, kterému nejspíš přijde zábavné číst mé myšlenky na mě vrhne pobavený úsměv těmi super tvarovanými rty a vysvětluje: "Yogobelie, místo všeho. Najdeš tu všechno na co si jen vzpomeneš. Je to planeta a na ní dva kontinenty. Na tom, kde ses ty ocitla má všechno svůj řád a pořádek. Je tady území víl, upírů, vlkodlaků, čarodějnic a všech nadpřirozených bytostí mezi jejichž územími pobíhají démoni, které my chytáme. Ovšem tohle místo kam si spadla jako pytel brambor i když z nebe je naše území kde máme své domy a místa pro trávení společenského života"
"Jo, jasně. Určitě ještě spím a za chvilku se probudím a zjistím, že jsem skoro zaspala a nebudu stíhat do školy" pomyslím si a několikrát zamrkám abych se probudila. Probudila se ze snu, který jaksi není sen. Protože jsem pořád tady. Tudíž se zvednu přičemž si umažu dlaně od hlíny a tak je otřu do džínsů. Za to by mě Kristine nepochválila, pomyslím si.
Udělám pár kroků a už cítím ruku na svém rameni. "Kam jako jdeš?" zeptá se mě Deanův hlas. Otočím se na něho a se zamračením odpovím: "Hledat cestu zpátky" Po tváři mu přeběhne stín bolesti. "Není cesty zpátky" řekne tiše. "Jak - není cesty zpátky?" vyjeknu hystericky. V jeho očích se mihne temný plamen: "Prostě není" řekne poté. Zasměju se. Hysterickým smíchem ve kterém je znát, že nemám daleko do breku. "Není cesty zpět, jo? Prostě jsem se objevila v nějaký strašně divný zemi, narazila na tři podivíny z nichž si jeden z nich myslí, že je polobůh a chová se jako nejnamyšlenější idiot pod Sluncem. A -" zrovna když chci mluvit o jeho dvou společnících, zjistím, že zmizeli. "Kde jsou?" šeptnu ohromeně. Vždyť tu ještě před chvílí byli. Viděla jsem krásnou Elis i kluka s kterým jsem se srazila! "Přemístili se" pokrčí rameny

1. kapitola

6. dubna 2015 v 20:05 | Ajdy |  Yogobélie - místo všeho (Ajdy)
Čauky mňauky!
Ehm,jo.. Tohle je fakt divný pozdrav :D
Takže protože jsem měla po dlouhé době chuť psát..
Tak jsem psala! :D
A tohle je výsledek xD


Znovu projedu svou ofinu kartáčem na vlasy a uspořádám ji tak aby nebyl vidět čerstvý pupínek. Potom pro jistotu tu tmavou záclonu nitek světlých a tmavých vlásků, které ze mě tvoří brunetku odhrnu, a s povzdechem sáhnu po svém korektoru. Mm, lepší. Pak si zase přečešu vlasy a stoupnu si bokem k zrcadlu. Zatáhnu břicho a vypnu hrudník a mám pocit, že tohle by šlo. Potom se otočím a rychle od zrcadla odskočím abych neviděla svoje stehna. Protože ty nesnáším. Udělám na sebe jeden ze svých šklebů a s koženým batůžkem se loudám do kuchyně. Vím, že tam Kristine už nebude. Vím, že když jsem vstávala, ona zrovna vyjížděla z příjezdové cesty našeho baráku. Ehm, tedy jejího. Já jsem vetřelec, kterého k sobě přijala, když jsem se stala sirotkem. Zamknu barák a vyjdu na příjezdovou cestu a dost se vyděsím, když zjistím, že tam není známá oktávka Lesllie - mé nejlepší kamarádky. Automaticky sáhnu po mobilu abych zjistila, že na něm žádná zpráva ve které by mi Lesllie řekla, že mě nevyzvedne, není. A pak se najednou zvedne vítr, svět se se mnou roztočí a já letím. Ne ladně jako labuť, ale jako šílenec, který kope rukama a nohama ve vzduchu a je unášen nějakou silou pryč.
"Zkuste jí dát facku.. Třeba to pomůže" slyším hlas nějakého frajírka o kterém už teď vím, že je strašně pěkný, na jeho svalnatém těle je několik jizev z různých bojů, že mu padá ofina do očí a opírá se o kmen stromu pod kterým sedí.
"Ne!" vykřiknu a vymrštím se do sedu přičemž způsobím havárku mého čela s čelem kluka, který se nade mnou skláněl a byl připravený mi tu facku dát. Způsobím tím vlnu smíchu ve které se nejhlasitěji projevuje ten frajírek.
"No.. na to, že spadla z nebe nevypadá jako anděl. Jseš anděl?" zeptá se mě holka s havraními vlasy po pás, bílou pokožkou a krvavě rudými rty.
"Ach, Elis. Andělé z nebe nepadají. Copak si z výuky nepamatuješ nic?" zeptá se Elis kluk se kterým jsem se srazila a protočí modré oči. "Promiň, ale znám daleko zajímavější věci než je čumění do učebnic" odpoví Elis a uraženě pohodí hlavou což kluka rozesměje.
"V tom má pravdu" odpoví frajírek se zazubením. Otočím se po něm abych zrovna viděla jak se jeho tváří mihne náznak pobavení a řekne mi: "Frajírek se mi nelíbí. Zkus mi říkat Deane" Prohlédnu si Deana, který vypadá jako překrásný anděl skřížený se sexy ďáblem, který ihned vyprskne.
"No teda! Ohledně mého vzhledu už jsem slyšel milióny lichotek, ale tohle ještě ne!" směje se a mě se to dotkne. Tudíž se od něho naštvaně otočím a zachytím pobavený, nicméně soucitný pohled krásné Elis. "Nic si z toho nedělej. Je to prostě debil" řekne mi a přátelsky se zazubí. Vlastně jsou krásní všichni tři co tu jsou. A v tom mě to napadne - "Můžete mi sakra říct kde to k sakru jsem?" "V Yogobélii" zazubí se na mě kluk se stejně černými vlasy jako Elis podle čehož usoudím, že to budou sourozenci.

Seznámení s Yogobélií část 1.

6. dubna 2015 v 0:55 | Lea |  Yogobélie (Lea)
Haha :D Yogobélie je mocné místo :P
Jezte sušenky! (Je to zdravé!)
Lea