Březen 2015

Lea Holmes a Niky Watson - díl 1.

21. března 2015 v 23:50 | Lea |  Lea Holmes a Niky Watson (Lea)
Tohle dávám do jednorázovek, jelikož se mi tomu nechce dělat rubriku :D Ale ne. Je to fakt krátké. (Předpokládám tři díly.) Snad se bude líbit! :D
Lea
-

No nekecej! (Aneb zase změna dessu)

21. března 2015 v 0:44 | Lea
Ahojky! *ehm ehm* Potebuju na záchod, ale půjdu až později :D

Konečně jsem asi po dvou hodinách večerních strávených na počítači při spánku ostatních příslušníků rodiny Lea spatlala toto "úžasné" dílko. Myslím ale, že na dess se dá zvyknout a že ten obrázek není zaš tak špatný (Ajdy se tam povedla :3)
Yogobélie je nový svět, o kterém budeme obě brzy psát. Takže se nebojte, když to vypadá že jste ochuzeni. Právě že ne :)
Nevím co víc dodat, asi jen že bych už měla jít spát xD
Tak zatím! :3
PS: Jezte sušenky! (Ale bezlepkové jsou zdravější...)

Princezna a rytíř

1. března 2015 v 12:58 | Ajdy |  Jednorázovky (Ajdy)
Ahoj.. Tak jsem si včera večer tak psala a psala.. a protože jsem sem dlouho nic nedala.. je na čase to napravit!

Modré oči upíraly zrak do černé tmy jednoho z mnoha červnových večerů. Stála na cimbuří a její bílé šaty, jimž vítr rozvlával sukně, svítily jako majáček do dálky. Naposledy pročesala jemné, bloňďaté vlasy a vydala se na jí známou cestu chodbami hradu. Zapálila bílou svíčku a plamínek skrývala ve své malé, hebké dlani. Tiše našlapovala, až se dostala ke dveřím. Otočila se a podívala se, zda ji nikdo nesleduje.. Vše se zdálo v pořádku. A tak se rozeběhla po točitém schodišti, na kterém už běžela tolikrát.. Dostala se k vchodu ke stájím. Vydýchala se a vešla do té kobky, která již dávno nebyla stájemi. K normálnímu puchu co zde obvykle cítila se přidalo něco.. něco co nedokázala odhadnout. V tom uviděla mrtvolu jenž ji pozorovala mrtvýma očima a natahovala k ní ruku.. Kdyby neslyšela jeho tiché, ale utišující "pšsš" asi by začala ječet. Takhle se otočila a rozeběhla se do celi kde spatřila svou životní lásku. Jeho. Vytáhla silné paže z toho mučícího nástroje a ty ji hned obejmuly. Přitáhl si ji na svou svalnatou, spáleninami poznamenanou hruď a spojil svá ústa s jejími. Líbali se hladově a vášnivě.. jako kdyby věděli, že je to naposledy.. Dívka si opřela hlavu o jeho rameno a on ji hladil po vlasech. "Miluju tě, miluju.." šeptal jí ten nejkrásnější hlas do ucha. Odtáhla se a polkla. Podala mu chleba a on se do něho hladově zakousl. V jejích očích se zračila láska, pochopení, vášeň, lítost, starost.. Kapesníčkem mu vytírala špínu z krvácejících ran, jenž se mu stkvěly na hrudi. Bude muset vyhodit další šaty aby nikdo nic nepoznal.. Pohladila ho po tváři a odcházela. Ještě se naposled otočila.. jeho smutné, kaštanové oči ji vxprovázely. Najednou se jeho tvář zkřivila ve vyděšeném výkřiku. Lomcoval s ním vztek, musí se z těch nemožných řetězů dostat nebo ji zabijou! Kdosi přejel po jejím hrdle ostrým předmětem. Bílé šaty už nebudou bílé. Konečně se dostal z těch nemožných řetězů. Byl připraven pomstít se za ni i jejich nenarozené dítě.