Mysl Srdce - úvod

22. listopadu 2014 v 23:50 | Lea |  Mysl Srdce (Lea)
Ač se to nezdá, stále tu jsem a snažím se být aktivní. Zařizuji kolem tohto blogu jiné věci :D
Dám sem další povídku, kterou hodlám psát a musím říct, že je to z mé strany naprostá šílenost - teď to bude 5 povídka, kterou mám rozepsanou.
Tenhle úvod jsem psala před rokem na Vánoce. Wau, fakt nevím, co jsem si myslela. Cituji sebe sama "začátek nadějného příběhu na díly!" Jojo, jasně..
No nic, snad si to nekdo přečte C: *forever alone face*
Jezte sušenky!
Lea



Po obloze pomalu pluly mráčky a slunce si na obloze hovělo jako v peřinách. Ležela jsem na zádech a všechno pozorovala - bylo to úžasné. U nohou mi ležel Piko - můj milovaný pejsek. Piko není jeho úplné jméno, ale je to zkratka. Už si ani nepamatuji, jaké bylo jeho první jméno. Jen že bylo velmi dlouhé a špatně se vyslovovalo. Kousek ode mne seděly v trávě moje kamarádky a něco si špitaly. Vymýšlely plán - to jsem věděla. Pak jsem se do toho moc nepletla, takže o tom ani moc nevím. Jak jsem tak přemýšlela, Anna - ta jedna z kamarádek - se ke mně otočila a ukázala na mě prstem. Byla bych si toho ani nevšimla, kdyby Piko tichounce nezakňučel a schoval si čumák do mého rukávu. Je možné, že si ho tam schoval, protože nevěděl kam jinam ho strčit před pohledy ostatních dívek. Stále jsem dělala, že o ničem nevím. Moje druhá kamarádka - Zoe - jí praštila přes ruku, aby na mě tak neukazovala.
"Jáááu!" zařvala Ann a naštvaně se k ní otočila. "Co to děláš?"
"Nechci, aby jsi urážela Din. Je to naše kamarádka!"
"Je to naše kamarádka!" pitvořila se po ní Ann a dělala zvláštní obličeje. "Není. Není a ty to dávno víš!" zařvala a zdůraznila slovo 'ty'. Věděla že ji poslouchám. Věděla to až moc dobře.
"Diana je moje kamarádka." zastala se mně Zuzka. Ann i Zoe ztichly, tak jako vždy když Zuzka promluvila tímto tónem. Nikdo nevěděl proč, ale mělo to na lidi kolem velký vliv. "A přála bych si, aby jsi už o ní takhle nemluvila." Ann sklopila hlavu. Něco potichu zamumlala a přitom vstala z vlhké trávy. Trošku se ošívala, ale přesto došla ke mně.
"Ehm, vážně promiň. Já to tak nemyslela." Podívala jsem se jí do očí. Ne, ty neříkali to co právě Ann řekla, pravili pravý opak. Ann toho nelitovala, a já jsem si mohla být jista toho, že asi už ani litovat nebude. Že bych věděla čím tu bude? Ann byla vždy hodně ctižádostivá. Hodně mi záviděla vlasy, barvu očí, stavbu těla dokonce i to, že moji rodiče jsou o něco bohatší než její. Záviděla dřív, ale závidí doposud. Bylo mi to líto, ale uvnitř sebe sama jsem si připustila, že mi má co závidět.
"V pohodě." odbyla jsem ji a podrbala Pika za ouškem. Všechny čtyři jsme na chvíli ztichly a šel slyšet jen zpěv ptáků.
"Víte co?" zeptala se po chvíli Zuzka nadšeným hlasem. "Mohli bychom jít k nám. Kess bude nadšená a můžeme se projet na Tobym!" Byla jsem první, která ji na to odpověděla.
"Super! Já tedy jdu rozhodně s tebou!" Piko souhlasně štěkl a vyskočil na všechny čtyři.
"Já jdu taky s vámi!" ozvala se hned po mě Zoe a zvedla se ze země. Jenom Ann váhala.
"Pokud s námi jít nechceš, nemusíš." upozornila ji Zoe. Ann udělala botou do země důlek a nakonec rozhodla.
"Tak já tedy půjdu s vámi." Pověděla a usmála se. "Bude zábava."
"Tak jdeme!" pobídla jsem je a utíkala jsem z louky pryč. Všechny holky mě následovaly, stejně jako Piko, který se mi motal kolem nohou. Opouštěli jsme louku na které jsme si udělali odpolední sraz. Ptáci zpívali, stromy šuměly, květiny voněly a celkem to vytvářelo dojem čistého lesa uprostřed přírody. Pokud vám to tedy ještě nedošlo, všechny jsme bydlely ve vesnici která byla velmi dobře schovaná uprostřed lesů. Bylo tu tak osm stavení, z toho jedno rozbořené a dvě opuštěné. Každá rodina tady byla "farmářsky" založená. Každý měl minimálně slepice, kočku nebo psa, vlastní pole. Na to, jak jsme žili skromně, jsme se měli opravdu dobře. Běžela jsem vepředu, takže jsem si jako první všimla džípu který jel po písčité cestě vedoucí mezi našimi statky. Zastavila jsem.
"Jau! Proč jsi zastavila?" Slyšela jsem jak do Zoe, která prudce zastavila narazila Zuzka.
"Někdo se nastěhoval?" Zeptala se Ann která stále vedle mě.
"Možná.."
"Třeba je to nějaký hezký kluk!" vypískla natěšená Zoe a sledovala džíp který zastavil před jedním z opuštěných domů.
"Jen to ne!" vzdychla Zuzka. "Ten kdyby se potkal s mým bratrem.."
"Tiše!" Umlčela tento hovor Ann. "Musíme je sledovat." Dodala když jsme se na ni každá z nás podívala. Otočily jsme se tedy a sledovaly co se děje. Z auta vystoupil řidič. Ze strany spolujezdce vyšla elegantní dáma s vysokýma podpatkama a slaměným kloboukem. Vypadalo to tak, že nikdo jiný už s nimi není, ale po chvíli z auta vyskočili dva sourozenci. Nějaká dívka s rezavými vlasy a velmi "otrhaným" stylem. Přesto vzbuzovala pocit, že má velmi dobrý vkus. A ten chlapec.. Byl vysoký. Vlasy měly barvu slámy.. Zjednodušeně, bylo už z dáli vidět, jak je pěkný.
"Aaaach.. ten je krásný!" vydechla tiše Ann a Zoe zároveň. Já a Zuzka jsme je zpražily pohledem. Přiložila jsem si prst na ústa a naznačila, aby byly zticha. Holky umlkly. Všechny jsme je dál pozorovaly. Otevřeli kufr auta a vyndali si spousty tašek. Pak si odemkly branku a všichni čtyři vešli do domu.
"V tom domě nikdo roky nebydlel.." řekla jsem a podívala se na ostatní.
"Tak si asi koupili klíčky a nastěhovali se sem, to až tak podstatné není." odpověděla mi Zuzka.
"Je krásný.." šeptala si tiše Zoe a jako omámená se opírala o Ann.
"Jop. Takže půjdeme už?" řekla Ann a poodešla, čímž Zoe ztratila oporu a spadla na zem. Sama pro sebe jsem se uchichtla.
"Kess čeká!" povzbudila nás Zuzka a utíkala k jejich domu. Piko se rozběhl za ní - Kess byla jeho psí kamarádka. Jenom já šla krokem. Prošla jsem kolem rozbořeného stavení kterému jsme přezdívaly Doupě Temnoty. Vždy jsem kolem něj prošla aniž bych si to téměř všimla, ale dnes to bylo jiné. Zastavila jsem se před jeho rozvrzanou brankou. Doupě Temnoty vypadalo tmavší než kdykoliv předtím. Jako by potkalo něco, co ho může uspokojit a dopřát mu sílu. Trochu jsem se otřásla.
"Din, kdepak jsi?" zavolala na mne Zoe. Ohlédla jsem se a pak se zase podívala na Doupě Temnoty.
"Už běžím!" a rozběhla jsem se za ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ajdy Ajdy | E-mail | 25. listopadu 2014 v 8:22 | Reagovat

Ach, skvělé!
Snad to nebude další z friendzone..
Uvidíme :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama