Není propast jako propast - díl 1.

23. října 2014 v 21:29 | Lea |  Není propast jako propast (Lea)
Muwhahahaha.
Já vím, že vás to nebaví >.>
(Jenže v tomhle dílu to je tak vtipný! :DD)
Jezte sušenky!
Lea


Vztekle jsem nakopla malý kamínek, který mi stál v cestě. Normálně tedy nekopu do kamenů, spíše je obcházím. Někdy se totiž stává, že o ně zakopnu (to se stává dost často) tak je lepší je sledovat a obejít. Ještě jsem šla pozpátku a upřeně sledovala kámen, který se tak nehorázně rozvaloval na chodníku.
Ale najednou mi došla pevná půda pod nohama. Z hrdla se mi vyštrachal nějaký ten výkřik a někam jsem padala. Bylo to pravděpodobně dost hluboko, protože malý kruh světla se stále uzavíral. Neslyšela jsem sice žádný zvuk padajícího kamení, žádný svist větru kolem a tak. Najednou jakékoliv světlo zmizelo, zbyla jen neprostupná temnota. A pak mi to došlo.
Ležela jsem na zádech a ty dva metry, které jsem padala jsem vlastně nepostřehla. Tak mi ale nešlo do hlavy, proč jsem si nevyrazila dech nebo něco takového. Na tyhle věci jsem byla dost citlivá a většinou jsem si jich všimla.
Ublíženě jsem se pokusila si prohrábnout vlasy. Už vím, jak se cítí zombíci, když se snaží dostat na povrch, tady se fakt špatně dýchá. Kdybych měla sílu prorazit beton, který se nade mnou určitě zase uzavřel, byla bych ho rozkopala a potom určitě někoho kousla, nějak si přece zlost vybít musím.
Vyštrachala jsem z kapsy zapalovač (kdo nenosí do školy zapalovač..?) a rozsvítila si, abych se mohla rozhlédnout kolem. S mírným překvapením jsem zjistila, že tu je cesta.
"Tak ty tu požíráš lidi a posíláš je tunelama někam do země?! Ty jsi ale zlá, zlá jáma!" zavrčela jsem a rozhlédla se kolem. Ještě jsem varovně kopla do nějakého kořenu, ale vzápětí bolestně uskočila a masírovala si chodidlo.
"Tak tohle se nedělá," zavrčela jsem, když se zvedala a snažila se nezapálit si vlasy. "Já si vás najdu!" můj pohled varovně sjel všech pět stran místnosti. S tím jsem zmizela v jedné z pěti uliček a naštvaně si tady měřila každý kořen, kamínek, každé smítko prachu.

"Je chytrá," zamumlala vysoká žena s krátkými vlasy a černými melíry. Košile a dlouhý, šedivý plášť vytvářely dojem vědce, kterého věda opravdu zajímá.
"To ano, rozhodně víc než ostatní," přikývla o hodně menší, ale hlavně mladší žena a něco si zapsala. Vlasy měla stažené do vysokého drdolu. Měla kratší a světlejší plášť než její společnice a nezaujatý výraz trůnil její tváři. Jednu rukou si zastrčila zelený pramínek za ucho a zaposlouchala se do ticha, které přerušoval jen tichý, klapavý zvuk.
"Paní, přišel další," řekl malý mužík s velkými obroučkami a tlustými skly. Velká očka rychle a vzrušeně mrkala. Vysoká dáma kývla a elegentně se za cvakání podpadků přesunula k oknu.
Nějaký udýchaný člověk šel temnou chodbou. Pravděpodobně si něco mumlal a neohlížel se. Najednou ho něco chytilo, až muž spadl na záda a odneslo ho to pryč.
"Vždycky jsem říkala, že to bude dobrý nápad," mumlal zakrslý mužík a otřel si z čela kapičky potu.
"Ano," přikývla mladá dívka. Nejstarší žena chvíli mlčela, ale pak přikývla.
"Máte pravdu. Základnu jsme posunout nemohli, ale tenhle nápad byl báječný. Potřebujeme ale víc lidí. Co nejdřív." Mužík se uklonil a rychle zmizel, zatímco zapisovatelka jen kývala hlavou a zamyšleně kousala špičku propisky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sleepy sleepy | 27. října 2014 v 18:14 | Reagovat

vyzerá to dobre :D
taktiež sa to dobre čítalo 8-)

2 sleepy sleepy | 27. října 2014 v 18:15 | Reagovat

mimochodom ten design je úple super :D

3 Courtney Courtney | 28. října 2014 v 13:44 | Reagovat

Myslím že je to celkom zaujimavý príbeh ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama